Ať se to rudým bratřím a jejich mnohým přisluhovačům líbilo nebo ne, Nestoři z Čelákovic bývali legendou. "NESTOR", "Nestoři" a dokonce i "The Nestors", to všechno byli oni - milované i nenáviděné "máničky" z Čelákovic v ošoupaných džínách, které když to rozbalily, stálo to za to. Zdá se to jako včera, kdy např.do Čelákovic "na Čaje" i jinam, kde Nestoři hráli, přijížděly vlaky plné fanoušků s transparenty Nestorů. Kulturáky praskaly ve švech a hity jako Fanoušek František nebo Solvína se v bigbítových kruzích považovaly za evergreeny. Počet fanoušků na jednom koncertě dokázal v Nestořím "vrcholném období" počtem hlav překonat i číslo 10 000 (nejvíc se jich dostavilo na vystoupení v Houštce, kam se dostavilo přes 11 tisíc lidí), což bylo na tehdejší poměry opravdu něco.
Tyto stránky mají zavzpomínat nejen na neodmyslitelnou část mého dětství, kterou jsem strávila v zákulisí a pod pódiem, kde můj otec, šéf, kytarista, skladatel a textař kapely, byl pro mě největším hrdinou a hvězdou, a kdy se náš dům otřásal zvuky baskytary a bicích ze sklepní zkušebny Nestorů, ale chci připomenout Nestoráckým současníkům i jejich mládí a "čas malin nezralých". Pokud bude někdo z fanoušků cítit, že by sem rád třeba něco přidal, stačí se ozvat, rádi vyhovíme.
Helena Babická